Dobrá značka Booker Prize

Vždycky, když se vypravím do knihovny bez konkrétní vize o tom, co si chci půjčit, bloudím pomalu od regálu k regálu a čekám na znamení. Na to, až si mne nějaká kniha zavolá. Tímto způsobem jsem přišla např. k Dvorním šaškům od Viktora Fischla nebo k Šalamounově písni Toni Morrison.

Nedávno jsem opět, zklamána tím, že veškeré mé vysněné svazky jsou půjčené, nervózně blomala knihovnou a pronásledovala mne hrůzná představa, že nebudu mít co číst. Až tu najednou se mi oči zastavily na modrém hřbetu s nápisem John Banville - Moře. Zčista jasna se z hlubin paměti vyštrachala vzpomínka na jednu okouzlenou recenzi na toto dílo, kterou jsem před časem četla v Reflexu. Případná váhání rozptýlila informace o tom, že pan autor za Moře obdržel Booker Prize (nejsem věru milovníkem značek (pokud se ovšem nejedná o čaje značky Ahmad), ale stále více se přesvědčuji o tom, že půjčovat si knihy ze seznamu výherců Booker Prize není vůbec špatné vodítko.

Po dlouhé době (od blahých chvil se Zemí vod Grahama Swifta) jsem opět pociťovala nutkavou potřebu číst dál, pokračovat, nořit se do hlubin Banvillova vyprávění s takovou radostí, s jakou se hlavní hrdina knihy v dětství potápěl do moře. Starý historik umění se poté, co mu zemřela žena, vrací na místa, kde v dětství prožil velmi podivné a na zásadní události bohaté prázdniny. Jeho líčení vlastní současné situace se prolíná jak se vzpomínkami na mrtvou manželku a společné chvíle s ní, tak s událostmi onoho dávného léta, "kdy přijeli bohové".

Tím, čím Moře okouzluje čtenáře (tedy alespoň čtenáře - mě) stejně neodvratně, jako zpěv Sirény, je jazyk, a to zejména zcela neobvyklá přirovnání, která odkrývají dosud jen tušené vrstvy skutečnosti a díky nimž vyvstávají věci tak jasně, zřetelně, nově a ve vší úplnosti, jako ve fenomenologických závorkách. Při čtení Banvillovy prózy jsem měla velmi podobný pocit, jaký u mne vyvolávají verše Jana Skácela. Pomocí neočekávaných kombinací slov nám tito pánové odhalují malá i velká tajmeství našeho vezdejšího světa a pojmenovávají i to, co jinak každému pokusu o vyjádření slovy uniká.

Moře jsem dočetla před týdnem a stále se mi v hlavě jako mořská vlna převalují věty: "Už se nepůjdu koupat. Někdo mi právě šlápl na hrob. Někdo."

Jsem zvědavá, co přinese další laureát Booker Prize.